Pratchett Terry

Terry Pratchett
pocit, že "práce se dřevem bude zábavnější než latina". V té době ještě neměl žádnou představu, jak naloží se svým životem. Avšak poté, co mu ve třinácti vyšla ve školním časopisu povídka The Hades Bussines (Hádův džob) a v patnácti první povídka v platícím periodiku, měl před sebou Terry slibnou budoucnost. Ze studií umění, historie a anglického jazyka přešel na rok na žurnalistiku a když se mu v nakladatelství Buck Free Press nabídlo místo, probral vše s rodiči a v roce 1965 studia opustil. I při svém novém zaměstnání náruživě četl, prošel novinářským kurzem a získal diplom za dálkové studium angličtiny. Když jsem se s ním setkal, psal již recenze na naše knihy. Během rozhovoru s mým kolegou Peterem Banderem van Durenem se zmínil, že napsal knihu The Carpet People (Kobercoví lidé) a zeptal se, jestli by ji nechtěl vydat. Chtěli jsme, byla moc pěkná a po jistých průtazích (ne neobvyklých u malého nakladatelství) jsme ji vydali v roce 1971. Křest knihy se konal v oddělení koberců firmy Heal na Tottenham Court Road. Knize se dostalo jen pár recenzí, ale všechny byly nadšené. Bylo jasné, že tohoto nového autora prostě vydávat musíme. Po The Carpet People následovaly romány The Dark Side of the Sun (Temná strana slunce, 1976) a Strata (1981), oba napsané za temných zimních večerů, kdy neměl Terry nic jiného na práci. V roce 1970 odešel do Western Daily Press, v roce 1972 se vrátil do Buck Free Press jako jeden z jeho redaktorů a v roce 1974 nastoupil do Bath Chronicle. (V té době kreslil také do našeho měsíčníku Psychic Researcher kreslené seriály pojednávající o fiktivní vládní instituci zkoumající paranormální jevy). V roce 1980 dostal nabídku stát se tiskovým mluvčím společnosti Central Electricity Generating Board (nyní PowerGen) s odpovědností za tři jaderné elektrárny ("Jaký únik radoaktivity?" -- " Aha, vy myslíte tenhle."). Během práce v této funkci napsal první ze svých zeměplošských románů The Colour of Magic (Barva kouzel, 1983). Paperbackového vydání se ujalo nakladatelství New English Library. Nezvládli ale propagaci knihy, tak jsem další spolupráci uzavřel s Diane Pearsonovou z nakladatelství Corgi. Tomuto vydavateli se podařilo propagovat Terryho knihy na BBC v pořadu zvaném "Ženská hodinka" a později jsme se dozvěděli, že žádná jiná kniha se u jejich posluchačů nesetkala s tak příznivým ohlasem. V roce 1986 vyšlo The Light Fantastic (Lehké fantastično) a oběma nám začalo být jasné, že mé vydavatelství není dost velké na to, aby zvládlo vydávat bestsellery, a že bychom měli v této věci něco udělat, dokud jsme ještě přátelé. Navrhl jsem svému příteli Davidu Burnettovi z nakladatelství Gollancz, že by mohl Terryho knihy zařadit do jejich SF edice, a i když nikdy dříve fantasy nevydávali, dosáhli jsme smlouvy na tři další tituly: Equal Rites (Čaraprávnost), Mort a Sourcery (Magický prazdroj), které jsem měl vydat spolu s nimi v koedici. Terryho popularita ale nadále stoupala a bylo zřejmé, že by to pro mě byl střet zájmů. Ze smlouvy jsem tudíž odstoupil a stal jsem se Terryho agentem. Až do vydání titulu The Last Continent (Nejmladší pevnina) vydával Gollancz všechny tituly ve vázané podobě a Corgi v brožované (kromě Erika). V roce 1987, po dopsání Morta, se Terry rozhodl přejít na volnou nohu, namísto psaní ve volných chvílích. Možná mu to přinese dočasný pokles příjmů, ale celkově by to pro něj mohlo být výhodné. Navíc ho psaní bavilo víc než odpovídání na novinářské dotazy o poruchách jaderných reaktorů. Ukončil tedy pracovní úvazek u společnosti CEGB (o níž prohlásil, že by o nich mohl napsat knihu, kdyby si myslel, že by mu všechny ty zážitky někdo uvěřil). Jeho příjmy stoupaly mnohem rychleji, než očekával, takže s Gollanczem uzavřel smlouvu na dalších šest knih za mnohem výhodnějších finančních podmínek. Masquerade (Maškaráda) a Interesting Times (Zajímavé časy) se dostaly na první místo v žebříčku nejprodávanějších knih roku 1996 a Soul Music (Těžké melodično, vydané r. 1995) tam dokonce strávila plné čtyři týdny. Nedávno jsem četl, že Reaper Man (Sekáč) byl osmou nejprodávanější knihou v Anglii za posledních pět let - což není špatné na knihu mimo mainstream. V roce 1996 vyšla třetí kniha ze série Johnny Maxwell, Johnny and the bomb (Johny a bomba), u Gollancze vyšly Feet of Clay (Na hliněných nohou), v reklamních materiálech charakterizované jako "mrazivý příběh o travičství a keramice", v září vyšlo The Terry Pratchett Portfolio s ilustracemi Paula Kidbyho a v listopadu vyšel Hogfather (Otec prasátek)... Hogfather i Masquerade opět kralovaly na seznamech bestsellerů a podle propočtů týdeníku Times byl Pratchett spisovatelem s nejvyššímy příjmy v Británii za rok 1996. V roce 1997 vyšel Jingo (Hrrr na ně !), v němž Ankh-Morpork a Klač svedou válku o ostrůvek v Kruhovém moři, který má tendenci stále se potápět a vynořovat, takže patricij a Městská stráž musí dát situaci do pořádku. Wyrd Sisters a Soul Music byly adaptovány pro televizní vysílání a v témže roce vyšla také komiksová zpracování Guards! Guards! (Stráže! Stráže!) a Men at arms (Muži ve zbrani). Nemá smysl vyjmenovávat všechny Terryho tituly. Nicméně jednadvacátý (a zároveň první, který vydal Doubleday v pobočce Transworld) se jmenuje The last continent (není o austrálii, ale je svým způsobem australský), vyšel v květnu 1998 a byl bestsellerem č. 1 po osm týdnů. Na počátku listopadu vyjde další díl, Carpe Jugulum, v němž svedou čarodějky boj s upíry o Království Lancre. V květnu tohoto roku vydal Corgi Turistického průvodce Lancre. Terry dále spolupracuje na sbírce zeměplošských kuchařských receptů, na třetí počítačové hře, tentokrát v 3-D, nazvané Discworld Noir a firma Steave Jackson Games uvede zeměplošskou hru v systému GURPS. Co se týče Terryho dětských knih, skutečným průlomem byly Truckers (Velká jízda), neboť se staly první dětskou knihou, která se dostala na žebříček bestsellerů pro dospělé. Za ní následovaly Diggers (Velký boj), Wings (Velký let), přepracovaná verze The Carpet People a všechny tři knihy o Johnnym Maxwellovi: Only you can save Mankind (Jen ty můžeš zachránit lidstvo), Johnny and the dead a Johnny and the bomb. Od roku 1970 žil Terry se svou ženou Lyn v domku v Rowberrow (Somerset). Když zjistil, že již není schopen domek dál rozšiřovat, přestěhovali se v roce 1993 do usedlosti ve Wildshire. Co dodat ? Nyní Terry pracuje na novém zeměplošském románu Überwald Nights (Überwaldské noci) a myslím, že slíbil napsat ještě jednu knihu pro děti. To ale záleží na tom, jaké nápady se mu rozsvítí v hlavě. Když byl na počátku psaní série o Zeměploše, dostal také nápad na SF cyklus nazvaný "Dlouhá Země". Jelikož ale ještě nevyčerpal všechny možnosti Zeměplochy, nápad zůstal prozatím u ledu, odkud může být ovšem kdykoliv vytažen zpět na denní světlo. V dubnu tohoto roku oslavil Terry své padesátiny a počet hostí i dárků ho jistě překvapil. Dostal se dokonce na první stránky novin, když mu byl udělen Řád Britského impéria "za služby literatuře". (Pozn překl.: Pratchett v reakci na toto vysoké ocenění prohlásil: "Snad tím chtějí naznačit, že největší službu prokazuji tím, že se žádnou "literaturu" psát nesnažím.") Tak to je asi tak všechno, co se kde můžete o Pratchettovi dozvědět. Zmiňuje se ještě, že je sběratelem masožravých rostlin, ale kdo by tomu vtipálkovi věřil, že ? Převzato z Ikarie 11/98, z článku Ivana Adamoviče.

odkazy, zdroje
http://www.zemeplocha.cz
http://zemeplocha.krakatit.cz
http://mujweb.cz/www/Dummanifestin
http://mujweb.cz/zabava/ludu/pratchett.htm